ČAFC Praha B : Spartak Hrdlořezy

Do Záběhlic jsme dorazili s plánem nezaspat začátek utkání a bez ohledu na aktuální stav utkání "jet" naplno a snažit se praktikovat hru, která nám nese ovoce, když se dělá pořádně. Místní béčko Čafky, notně posíleno o hráče áčka, nebylo snadným soupeřem, domácí chtěli evidentně zlomit sérii posledních výsledků, kdy od nás dostávali na frak. A my jim realizaci jejich plánů neskutečně usnadnili...

V 5. minutě jsme prohrávali 2:0 a na hřišti prakticky neexistovali. Do útoku se hrnuli všichni, střed našeho hřiště bránili prakticky jen střední obránci Širlák s Vláďou, záloha se nevracela, za míčem nabyla ani polivina týmu, chaos... Domácím potom stačilo kopat míče za naši obranu, rovnou zakončovat nebo dávat zpět do druhé vlny, která si v pohodě nabíhala nikým nebráněna... Pánové, takhle tedy ne, to bylo s bídou přípravkové představení. A když jsme se náhodou dostali k míči, zbrkle jsme jej vraceli nepřesnou přihrávkou na kopačky domácích. Světlý okamžik poločasu hrůzy přišel ve 28. minutě, kdy se Vláďa po slovním ataku od soupeře zdravě naštval a zpoza vápna nechytatelně zavěsil. Teď bych měl, na radu některých čtenářů našich článků, začít konkrétně "plísnit" jednotlivce, ale dělat to nebudu. Oni dostali svůj díl již v poločase utkání a mluvíme o tom celý týden na trénincích. Nikomu by to nic nepřineslo si tady vylévat srdéčko, kluci vědí, že jsem byl pořádně naštvaný, vědí na koho a vědí, co udělat pro nápravu. Víc nepotřebujeme.

Po zmiňované bouřce v poločase vyběhl na plac skutečný Spartak, rádoby béčko ČAFC se několik minut nedostalo za půlící čáru a jen naše neskutečná nemohoucnost v koncovce zabraňovala změnám ve skóre. Nicméně kombinační hra, kterou jsme v této fázi praktikovali snesla měřítko a v podání domácích se nic tak kvalitního na place neobjevilo. Když nepočítám nákop za naši obranu a sprint. Ale jak jsem psal, bohužel jsme netrefovali branku a když už ano, tak slabě a do středu, kde byl připraven brankař. V úplném závěru, kdy jsme již hodně prostřídali, jsme domácím bohužel dovolili ještě dvakrát skórovat.

Když to shrnu, tak první půle prakticky nic (až na utěšenou pecku kapitána) a druhá hra, kterou od kluků chceme, ale ta koncovka... K zamyšlení a hlavně jako motivace, by pro kluky, kteří nastupovali ve druhém poločase jako střídající, měl být fakt, že s jejich příchodem šla hra týmu dost dolů, takže zatnout zuby a MAKAT !!! Vím, že to ve vás je, ale když nebudete chtít, nikdo to z vás nedostane....

Za fotografie tradičně díky dědovi Vítka .)