Soustředění přípravek jaro 2025 : Tady je svět v pořádku

Přípravkové týmy Spartaku Hrdlořezy vyrazily na již tradiční soustředění krátce před startem jarní části fotbalové ligy. Vedle multifunkčního sportovního areálu posazeného do tichého kousku přírody asi čtrnáct kilometrů jižně od Královic v Plzeňském kraji leží kus trávy, který se v našich očích vždy tváří jako fotbalové hřiště. Není to ledasjaké hřišťáko, má rozlohu 2,4 hektaru a když si někdo z týmu vykoleduje napomenutí a uklidňovací kolečko, uběhne si krásných 660 metrů.

Na menší plochu o rozloze 0,9 hektaru (zahřívací kolečko o délce 380 metrů) se v pohodě vešly oba týmy Spartaku, tedy starší i mladší přípravka, a ještě se k nim přidali chlapi z Tělovýchovné jednoty Holoubkov (dříve "Dělnická tělovýchovná jednota"), kteří ale vypadali na to, že přijeli na teambuilding spíše než na soustředění. Na hřiště chodili později a také dříve odcházeli, a my našim dětem tím ukázali, čím se nemají inspirovat jejich rodiče ;-)

Přes třicet dětí přípravkových týmů a čtyři trenéři, z toho jeden z rozšířenou působností lékaře, anti-steskového zásahového týmu a představitele Mama Kami (pro neznalce československé filmové klasiky postavy z Fontány pre Zuzanu 2), absolvovalo dva a půl dne tréninkových příprav.

Záměr soustředění byl ale pochopitelně širší. Prostě vyrazit za hranice digitálního světa do ráje pohybu a zisku nových dětských zkušeností na tři noci pryč od láskyplných náručí maminek a tatínků jako mini-příspěvek do jejich rozvoje a dospívání.

Tříhodinové tréninkové bloky odpoledne a dvouhodinové dopoledne byly sestaveny na základě hloubkové analýzy přípravkových vyspělých programů z Česka, Anglie. Španělska a Německa. (Opravdu.) Vznikl tak katalog, ze kterého se dalo operativně vybírat podle nálady i potřeb. To zahrnovalo přihrávky, souboje jeden na jednoho, hledání si volného prostoru, soustředění na míč, vytrvalost, střely, brankářské umění a pochopitelně tréninkové zápasy.

Získávané návyky děti ihned uplatňovaly v praxi. Přihrávky v podobě házení pantoflů (nebo čehokoli, co se jim zrovna dostalo do ruky) na chodbách hotelu byly čím dál přesnější – některé dokonce mířily tak přesně, že trénovat vlastní chytací reflexy musela i naše Mama Kami, která nakonec prohlásila, že s takovou přesností by kluci mohli roznášet poštu. Souboje jeden na jednoho získávaly náznaky variací v podobě juda, boxu či karate. Hledáni si volného prostoru na přihrávku znamenalo často splnění mise „být vždy kdekoli jinde, než kde řekne trenér“. Soustředěnost byla pochopena jako touha se deset minut po příchodu na hřiště ptát, kdy bude oběd, který samozřejmě obsahoval přílohy jako „fuj“ nebo „hnus“ nebo si vysloužily komentář „to jsem tady neměl nikdy rád“, jako kdyby dotyčný byl na soustředění v Liblíně přinejmenším podesáté. Soustředěnost na cíl byla ověřována i některými obměnami, jako například kdy bude svačina nebo kdy už bude konec tréninku.

Vytrvalost byla disciplínou, ve které malí hráči excelovali. Vytrvalé „nevím“ na jakýkoli dotaz vnuknulo myšlenku četnost odpovědí „nevím“ spočítat, ale došli bychom k číslu většímu než kolik ukazuje krokoměr na digitálních hodinkách trenérů na konci každého dne (viz níže). Střelba je tou disciplínou, která klukům jde nejlépe před tréninkem, během tréninku jakž takž, a v zápasech zapomínají, že je součástí fotbalu. Dětské brankářské umění nebo pokusy o jeho zisk byly realizovány efektními skoky na posteli v těsné blízkostí hran skříní simulující brankářské tyče, přičemž ‚aut‘ nebo ‚roh‘ znamenalo zapadnutí plyšáku za skříň.

Obdobná soustředění jsou také skvělou příležitostí oživit si znalost některých přírodních zákonů. Jako je například ten, že vyžadovat zákaz hry na schovávanou během poobědové siesty je spolehlivý recept na to, jak motivovat děti hrát si na schovávanou během poobědové siesty. Nebo že některé sportovní výkony dosahují největší intenzity během naordinovaného odpočinku.

Tréninkové zápasy zakončily předpisově každý tréninkový blok, a bojovnost byla přenesena i do klubových setkání po večeři. Při hře ‚poznej kdo jsem‘ skrze otázky a odpovědi ‚ano / ne‘ si trenéři sáhli hlouběji do svědomí své rodičovské výchovy při poznatku, že Bena Cristovaa znají jen dva z přítomných (jeden z trenérů svolil k revizi domácí hudební výchovy), zato se ale dozvěděli o existenci youtuberů, o kterých doposud neměli ponětí. Ale Karla Gotta znají všichni, byť si někteří nevšimli, že už nežije.

Nebo už tak temperamentní kvízový souboj s fotbalovou tématikou nabral ještě více na obrátkách, když se hádalo, která z krásek je partnerkou kterého slavného fotbalisty. Motivujeme neustále a je správné klukům představit možnosti, koho mohou mít po svém boku, nebo kdo jim bude fandit na Břežance, až tam v pětadvaceti letech nastoupí za tým „áček“ Spartaku Hrdlořezy, kam je oba samozřejmě doveze maminka. Ale zatím místo intenzivního fandění od Shakiry prý pořad stačí nový dres.

Srandičky stranou, tréninkový program byl řádně a účelově pestrý a přínosný, v kulise naprosto fantastického počasí pod azurovým nebem v akurátních teplotách. Počasí opravdu lepší být nemohlo. Nakonec věříme, že jsme si jej i zasloužili a karma byla na naší straně. Program vyvrcholil přátelskými přípravnými zápasy s místními kluby.

Za starší přípravkou přijel tým TJ Sokol Plasy, za tou mladší FK Bohemia Kaznějov. Za nás především obrovské díky za to, že trenéři i rodiče soupeřů vážili cestu. Ostatně, jak bláhový bys musel být, abys odmítl poměření sil s nadutanci z Prahy :-D Ale atmosféra byla báječná a my se postarali, aby všechny děti odcházely s dobrým dojmem, jak se na dětský fotbal sluší a patří. Hudební kulisa, dospělácký nástup s hymnou Ligy mistrů a rozhodčím, poctivě odehraný zápas. Soupeř mladší přípravky, kterému jsme půjčili tři naše borce, abychom vyrovnali síly (a za tenhle příspěvek patří klukům velké díky a uznání), nám ukázal svou bojovnost a herní kvalitu (zejména při odebírání míče a soubojů jeden na jednoho), u které doufáme, že bude naše kluky inspirovat. Přátelák také opětovně nabídl příležitost klukům poznávat, co je to zápasová nervozita, kvůli které pak hrají jinak, než se učí. A že jediný způsob, jak nervozitu porazit, je dál trénovat a hrát. A takových šancí začínající jarní část ligy nabídne spoustu.

Večerní trenérské porady byly krátké. Bylo to jednak dáno opravdu hladkým a pěkným průběhem soustředění. Ujistili jsme se například, že po přirozené trenérské obměně starší přípravky je ta v opravdu dobrých rukou, a máme z toho velkou radost. A krátkost porad byla diktována také objektivní únavou. Pro tu ale existoval důvod, byť s kontroverzním nádechem. Ačkoli jsme toho každý den ušli všichni přibližně stejně, jeden z trenérů vykazoval pravidelně o 22 % větší výkonnost co do počtu kroků. Narychlo ustanovená porota došla k závěru, že příslušný trenér si musí překalibrovat hodinky z dětských parametrů na dospělé. Reální čísla pak ukazovala uchozenou vzdálenost přibližně 13 až 15 kilometrů první den, kolem 18 kilometrů druhý den, a přes 20 kilometrů třetí den. Když si člověk uvědomí, že všechna děcka byla u toho s námi, docení v plné míře jejich vlastní výkon. A tak na sestavu, která na soustředění byla, mohou být rodiče hrdí. I ti nejmenší vše zvládli skvěle a statečně, včetně náznaků kriziček před spaním – ty ale hned zahnal blahodárný spánek. A jasně: každý máme oblast, ve které se zlepšovat a ke které přistoupit jinak: ať už je to vůle, fyzička, životospráva. A my věříme, že si je každý vědom toho, co se týká právě jeho. A že k takovému poznání přišel tím nejvíce možným konstruktivním a pozitivním způsobem. 

Poslední večeře byla zakončena do posledního drobku vymetenými talíři. V klubovně pak proběhlo závěrečné vyhodnocení, po kterém jsme dětem popřáli, ať nikdy neztratí chuť se postupně zlepšovat a lásku k pohybu, třeba právě s fotbalovým míčem.