Remíza s příchutí výhry

V sedmém jarním kole jsme na domácím pažitu přivítali před zápasem předposlední JM Chodov. U neználka by to evokovalo představy, že výhra je jistá a že si otevřeme střelnici. Soupeř ale přes zimu mohutně posiloval, a ne náhodou tak byl v průběžné jarní tabulce v jejím středu. Řádí zejména kanonýr Sochor (a to rozhodně nenastoupil ve všech utkáních soupeře). Otázkou tak nebylo o kolik vyhrajeme, ale jestli vůbec...

Naše domácí bilance je celkově špatná, což nás samozřejmě všechny moc mrzí. Rádi bychom těch pár věrných fanoušků, které máme (a kterých si moc a moc vážíme), potěšili více brankami. Ale ne a ne to protrhnout, i když.... 

Zpátky k Chodovu. Ten samozřejmě chtěl naplno bodovat a definitivně se tak nasměrovat k záchraně. My zase chtěli do klidnějších vod tabulky. Bohužel jsme se museli obejít bez zraněného Nikoly, nemocného Tondy a pouze na lavičce byli nedoléčení Bery a Sam. Do útoku tak šel Víťa a do středu zálohy Filip, který se po zranění Michala (sakra !!!) přesunul do středu obrany ke Štóčovi. Ten zaslouží pochvalu a uznání, že zápas se sebezapřením dohrál, i když mu nebylo úplně do skoku. Díky, Jakube! Ale k událostem na pažitu. Na soupeře jsme vlítli, což mu zpočátku dělalo problémy, bohužel jsme převahu a rohy z ní pramenící nedokázali proměnit v branky. Když už náš úvodní tlak pomalu polevoval, vybojoval na levé straně míč Vláďa, trochu začaroval a obstřelem gólmana z úhlu angličanem zavěsil - 1:0. Klukům vstřelená branka nalila krev do žil, byli jsme častěji na míči, Chodov hrozil z brejků, ale moc toho neměl. Až do jednoho z našich rohů, který jsme zpackali a soupeř z povedeného brejku vyrovnal - 1:1. S tímto výsledkem se šlo do kabin, kde jsme si řekli a slíbili, že nepolevíme v aktivitě. Slibem nezarmoutíš :) Ale vážně, vstup do druhé půle se nám vůbec nepovedl, což ji celou poznamenalo. Soupeř byl lepší. Nechali jsme prostor kanonýrovi Sochorovi a ten ukázal svoji kopací techniku - 1:2. A bylo zle. Kluci naštěstí ještě dokázali okamžitě zareagovat a prakticky hned po rozehrávce našel Vláďa centrem hlavu Kettyho (ano, opravdu hlavu), který zápas srovnal a opět se osamostatnil na piedestalu nejlepšího střelce týmu - 2:2. Po zbytek zápasu byl soupeř lepší, to musíme uznat. Hodně nás podržel Vojta, který soupeře několikrát vychytal. My také měli nějaké šance, ale nebylo by spravedlivé vyhrát. Tentokrát měl fotbal logiku a utkání tak skončilo plichtou, která nesplnila tužby ani jednoho z týmů. Za týden hrajeme opět doma, přijedou kluci z Uhřiíněvsi. Snad tentokrát urveme tři body. Spartak !!!