Neporazitelnost, ale hlavně radost – triumf MPŘ na turnaji v Říčanech

Stalo se tak po skončení podzimní části ligové sezony, ve které oba týmy MPŘ Spartaku Hrdlořezy vyhrály všechny své zápasy. V ročníku 2024/25 se trenéři mladší přípravky rozhodli vytvořit dva týmy a vstoupit do dvou jednohřišťových soutěží. Kádr totiž nebyl dost velký na to, aby stavěl dva týmy souběžně konané zápasy bez toho, aniž by se vždy jeden (nebo dokonce oba) utrápil. Několik hráčů bez energetických limitů a s neomezenou chutí (a příslušnou podporou rodičů) tak hraje dva zápasy o víkendu, ale současně to umožní těm, kteří svůj talent teprve objevují, si také zahrát. Win win pro všechny.

Jakkoli FAČR odrazuje od sledování průběžných tabulek, hráči se na ně stejně ptají. Tak proč je tajit? Obdobné je to s přístupem k trénování a vedení hráčů. Aby je hra bavila, máme vždy na paměti. Ale když vidíme potenciál, jaký mají, snažíme se s ním pracovat a rozvíjet jej trochu nad rámec zábavy. Ostatně oni sami chtějí pěkný výsledek. To vede k tomu, že hráči, kteří jsou s námi už druhým rokem, promíchaní s některými mladšími ročníky, si vyvinuli styl týmové a konstruktivní hry. Ta krásně umožňuje eliminovat následky individuálních chyb a nedostatků. To ve spojení s objevením hráče inklinujícího k brankářství vedlo zatím k nepřerušené sérii vítězství.

A právě s takovou formou vyrazili ‚prckové‘ na svůj turnaj do Říčan o posledním listopadovém dni. Ve dvou skupinách se utkaly v každé čtyři týmy na halové ploše s házenkářskými brankami a mantinely zajišťující hru sice bez autů, ale o to plynulejší a rychlejší. Rodiče hráčů všech týmů vytvořili parádní atmosféru bez jakýchkoli negativních projevů, což jen posílilo celkový pěkný zážitek z turnaje. Pořadatelům organizace třináctiminutových zápasů odsýpala a díky tomu bylo pořád na co se dívat, i když jednotliví hráči měli často delší prostoje kvůli tomu, že se hrálo jen na jediném hřišti. To na ně kladlo ještě větší nároky, takže po skončení turnaje byli všichni grogy. Jasně, někteří trochu smutní a někteří naopak velmi veselí. Hráči Spartaku se zařadili do druhé kategorie, a mohou si za to jen a jen sami.

Je vždy zajímavé sledovat, jak nervozita ovlivňuje ty malé duše. Snažíme se je s tím, co cítí, seznamovat, pochopit to a vysvětlit, že to tak mají i dospělí a také ti nejlepší hráči světa. Je úžasné sledovat, jak si rychle během jednoho roku osvojili týmový konstruktivní princip hry ze – slovy klasika – zabezpečené obrany a s kvalitním brankářem v zádech. Zářivé jiskřičky v očích po prvním vítězství 6:0 dodaly energii do druhého zápasu, který tým vyhrál 4:1. Poslední zápas ve skupině začal doháněním ztráty 0:1. Skóre, se kterým se tým pral po tři čtvrtiny zápasu. Ale ten příjemný pozitivní duch a přirozená bojovnost a úsilí přineslo nakonec exhibiční závěr a vítězství 7:2. Nad sympatickým týmem domácích. V tu chvíli borci ještě netušili, že se se stejným týmem potkají znovu. Pro mnohé z nich v zatím nejdůležitějším a nejprestižnějším zápase své dětské mini-kariéry.

Po vítězství ve skupině přišel semifinálový zápas se druhým týmem skupiny druhé. Trenéři ve snaze o normálnost nijak neřešili důležitost a významnost tohoto zápasu boje o medaile (pardon, poháry), ale bylo cítit, že to je hráčům samotným stejně jasné. Trenéři to empaticky prožívali s nimi, a nakonec, kdo to tak nemá, že?

Tým v semifinále opět musel pracovat s deficitem 0:1. Dospělý mozek trenéra si jen snaží představovat, co se odehrává v dětské dušičce hráče v takové situaci. Včetně té, kdy si tým dá půl minuty před koncem zápasu vlastní gól. Ale navenek to vypadalo, že je stav nesráží, a naopak bojují. Nakonec: je to jejich zápas, ve kterém je můžeme maximálně podpořit. Ale díky rezervě v podobě skóre 3:1 se nakonec do finále dostal se stavem 3:2. Největší odměnou je pak v tichosti a úsměvem na rtech sledovat jejich radost. A s úctou a porozuměním sledovat slzičky na straně druhé. Protože právě ty se ve finále mohou přesunout na naši stranu.

Jako kdyby to měl být recept k úspěchu, do finálového zápasu hráči Hrdlořez vyrazili s brzkým deficitem 0:1 proti domácímu mančaftu. Rodiče a příbuzní vytvořili opravdu pěknou atmosféru, nejbouřlivější, kterou náš tým zažil, i když byl na podporu týmu soupeře!

Finálový zápas pohltil celou halu, ale burcování si naši hráči vzali za své a stylem hry, kterým by se mohla inspirovat řada týmu z Chance Ligy, usilovali o vyrovnání. To přišlo! A dvě a půl minuty před koncem se začaly vkrádat myšlenky na penaltový rozstřel. Ale povzbuzen vyrovnávacím gólem jej tým Hrdlořez nepřipustil. Jeho hráči se dostali do úrovně pohody, zúročili vše, co se doposud naučili, a před závěrečnou sirénou si navýšili skóre na konečných 4:1.

Hráči byli odměněni medailemi a pohárem, trenéři a rodiče radostnou aurou šťastných, jakkoli unavených malých hráčů. S respektem jsme se uklonili i těm, kteří ve svých očích měli spíš smutek, s vědomím toho, že to kdykoli může potkat i nás. A právě proto jsme si s hráči řekli, že se těšíme na další trénink, abychom takový moment co nejvíce oddálili.

Děkujeme nejen organizátorům za hladkou organizaci, ale také všem rodičům za parádní atmosféru. Bez ohledu na výsledek oni mají hlavní zásluhu na tom, že hráči přišli a bojovali. Čímž jim pomohli dále poznat úžasná zákoutí týmového sportu.

Výsledky mladší přípravky - ZDE