Úspěšný turnaj MPŘ v Říčanech s dlouho nejistým výsledkem

Místo dvou základních skupin a pavouka s osmi týmy se nakonec hrálo tabulkově každý s každým, a to v sedmi týmech. Spartak nasadil do týmu i mladší a méně zkušené hráče, aby i ti nabírali zápasové a turnajové zkušenosti. A tak ve vzduchu viselo nervózní očekávání, jak moc se podaří najít kompromis mezi principem ‚není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ a… přeci jen přirozenou touhou něco vyhrát.

Soudě podle absencí i na jiných turnajích o stejném víkendu, způsobených prázdninami a vlnou nemocí, lze říci, že náš tým k organizaci přistoupil zodpovědně, a o hráče nouzi neměl. Nakonec, realizační část je součástí i dětského fotbalu. To ale neznamená, že jsme nenarazili na houževnaté soupeře. Naopak. Velmi šikovný tým z Babic naše hochy potrápil skvělou hrou, houževnatým napadáním a důrazem, což v kombinaci s děravou obranou a neúspěchu ve hře směrem k bráně soupeře přineslo prohru 0:2 ve třetím ze sedmi zápasů.

Po dlouhé sérii skvělých výsledků v podzimní části pražské ligy a zimní ligy to byl pocit pro mnohé hráče dlouho nezažitý. Takže ačkoli to průběhu turnaje nepomohlo, byla to prohra cenná, neboť slovy klasika: z nich se člověk naučí více než z výher. Zklamání a slzičky byly rychle pryč a vystřídalo je odhodlání do dalších bitev v turnaji.

V něm se nakonec začal rýsovat velmi dramatický scénář: týmy Spartaku, Babic a Říčan B měli po jedné prohře, tedy si držely stejný počet bodů. V takovém případě by rozhodoval vzájemný zápas, ale tenhle klíč nevedl k rozuzlení: Spartak poražený Babicemi totiž porazil Říčany B, které zase porazili tým Babic! A pořadatelé turnaje s blížícím se jeho vyvrcholením nedokázali říci, jaký klíč rozhodne, pokud to tak zůstane. Nejistota přidala na dramatu i nervozitě, ale všechno by bylo jedno, kdyby… Spartak nevyhrál poslední zápas.

A protože se o klíči rozhodujícím vítěze turnaje debatovalo mezi dospělými, selektivně pozorné ucho dítěte moc dobře vytušilo, co je ve hře. Samy děti poznaly, že musí vyhrát. No… lepší nevědět, protože vědomí této nutnosti v prvních minutách zápasu, který se pro Spartak ukázal jako přímý boj o zlatý pohár, klukům pěkně svázalo nohy. Ale nakonec, proč ne? I to je zkušenost.

Začalo se jevit jako zřejmé, že ať se zvolí jakýkoli klíč, Spartak získá pohárové vítězství. Přes závěrečnou eventuální výhru 6:0 to bylo už jasné pořadatelům a trenérům, ale dětem a divákům na tribunách nikoli. A tak se po závěrečném hvizdu a při seřazení k vyhlášení výsledků rozhostilo nejisté ticho po celé hale…

Vyhlášení turnaje tak získalo napínavou složku nervózního očekávání, kdo vlastně vyhraje. A když nastal moment, ve kterém mladíci z týmu Spartak Hrdlořezy pochopili, že to jsou právě oni, došlo k té úžasné erupci emocí, kterou už tolikrát viděli v televizi, ale dnes si ji v malé verzi mohli zažít na vlastní kůži.

Jiskra odhodlání, že na dalším tréninku se budou snažit ještě víc, byla při loučení velmi hřejivá. Jak dlouho bude svítit, to poznáme už brzy!