MPŘ: Finálový turnaj Zimní ligy a jedna velmi cenná prohra

Během zápasů Zimní ligy nepoznali malí borci pachuť prohry. Ale platí všeobecné rčení, že člověk se poučuje také z chyb, nedostatků či úspěchů, a to platí nejen ve sportu. 

Na místo konání turnaje museli hráči přijet v teplém oblečení kvůli mrazivým nocím a ránům. Ale přívětivé slunce rychle rozehřálo maminky, tatínky a také tváře natěšených dětí. Na turnaji se sešly týmy očividně s dobře připravenými hráči a zápasy nebyly snadné. První výhra s týmem ČAFC U8 přinesla výhru 7:1 a s ní možná posílené sebevědomí. To ale rychle vzalo za své na začátku druhého zápasu, když náš tým šel rychle do ztráty 0:1 s mančaftem SK Cembrit Beroun. 

Je to již poněkolikáté, kdy tým malých spartakanů začíná zápas inkasováním, což trenérům pomohlo vypozorovat trend, podle kterého hráči aktuální stav poměrně intenzivně vnímají a znervózňuje jejich hru. A to včetně brankáře, jehož nohy sváže strach neudělat chybu. Neporučíš dešti, větru a nervozitě, aby opustila duši dítěte, a tak se trenéři začali opět orientovat na to, aby děti lépe pochopili, co to nervozita a strach o výsledek je, a aby ho jednoduše vzali jako posilu soupeře, kterou je potřeba porazit!

Výsledek 4:1 byl odměnou, a ve třetím zápase s týmem SK Slovan Kunratice jako kdyby se opravdu nervozita na chvíli lekla a s podporou statečného brankáře a intenzivních bojů všech hráčů získali spartakané vítězství 7:3.

Vítězství ve skupině tak přineslo semifinálovou Bitvu s velmi silným týmem Viktorka Žižkov. Ano, Bitvu s velkým ‚B‘! 

Rychlé prohrávání 0:1. Stateční hráči soupeře blokovali naše střely tak, že rány balonem musely být slyšet až na vlakovém nádraží Zahradní město. Šikovní protivníci dokázali napadat naše jinak poměrně úspěšné rozehrávky. Herní prostor, kteří naši kluci už tak mívají malý, měli ještě menší. Ale jak borci rostou a rozvíjejí se, učí se novým důležitým herním prvkům: vedle přihrávek a kombinační hry také souboje jeden na jednoho, které jsou velmi důležité. A v posledních dnech je vidět, že se o ně kluci opravdu snaží, a jsou v nich čím dál úspěšnější. 1:1!

Ale soupeř je rychlý. Bere balóny, krade přihrávky. 1:2. Ve středu pole se odehrávají intenzivní souboje, stateční spartakané nevzdávají ani snahu hrát balón, i když jsou na zemi proti přesile. Dalšího zlepšení, kterého hráči dosáhli, je snaha dirigovat si hru mezi sebou. Jsou čím dál častěji slyšet pokyny, kterými si vzájemně pomáhají, aby si připomněli, kdo hraje jakou roli. Odhodlání v jejich očích a vůle nevzdat je silná, a přispívá kvalitě zápasu. Přesto… 1:3!

Vteřiny ubíhají. Tíha kritického semifinále a utíkající čas je na klucích znát. Vědí, že musí stahovat, a tak pod tlakem soupeře opouští svou zavedenou hru a snaží se o co nejpřímočařejší postup vpřed, ať už střely z dálky nebo navenek zoufalé přihrávky, které často končí na nohou soupeře. Ale kdo by se jim divil, dospělí to často dělají úplně stejně! Také kvůli tomu některé šance dva na jednoho před bránou soupeře končí neúspěchem. Ale houževnatost je přesto odměněna a Spartak Hrdlořezy snižuje na 2:3. Jenomže…

… čas vypršel.

Jak se cesta do finále uzavřela, otevřely se naopak slzné kanálky (latinsky canaliculi lacrimales). To jsou současně také chvíle, kdy praskají srdce trenérům, kteří by hned chtěli hráče všechny obejmout a utěšit. Ale to není ta správná cesta. Tahle prohra totiž byla cenným přínosem, ze kterého se hráči mohou poučit více, než z deseti předchozích výher. A právě takhle pozitivně se trenéři snažili prohru dětem ‚prodat‘. Potkali totiž tým, o kterém sami hned uznali, že byl v mnohém lepší. A tím našim hráčům pomohl pochopit, jak lépe se dá hrát, v čem se dále zlepšovat, a okamžitě toho využít v dalším zápase o bronzovou medaili (a dále v budoucnu), do kterého je nutné jít tak, že chmury z prohry budou zahozeny. Slzičky potlačeny za pár desítek sekund, k čemuž pomohl fakt, že zápas o třetí místo se hrál vzápětí. 

Logicky nebyl vůbec jednoduchý, protože stejnou emocí si prošel i soupeř týmu Vestec. Jak nastupovala únava, ustupovalo odhodlání do týmových soubojů, a tak někdy naši kluci nechali jednoho svého kámoše napospas třem borcům soupeře. Ale protějšek měl stejný problém, a spartakané boj o bronzové medaile vyhráli 4:2. 

Během vyhlášení byla na hráčích vidět spokojenost s tím, co dopoledne zažili. Naprosto zaslouženě. Pohyb, týmový sport, emoce, zábava, a nad nutnými dílčími zklamáními hlavně radost ze hry. 

Uznejte: co víc si v životě přát?

Průběh turnaje:

Skupina:

Spartak Hrdlořezy – ČAFC U8     7:1
(Matouš 1 gól, Kyryl 4, Dominik 1, Erik 1)

Spartak Hrdlořezy – SK Cembrit Beroun U8     4:1
(Matouš 4 góly)

Spartak Hrdlořezy – SK Slovan Kunratice     7:3
(Matouš 1 gól, Tomáš 5, Erik 1)

Semifinále:

Spartak Hrdlořezy – Viktorka Žižkov     2:3
(Matouš 1 gól, Kyryl 1)

Zápas o bronz:

Spartak Hrdlořezy – Vestec     4:2
(Tomáš 3 góly, Kyryl 1)

Děkujeme všem hráčům za účast, rodičům za fandění a podporu a pořadateli za organizaci. Těšíme se příště!