Děti s Marcelou a Zuzkou obléhaly Karlštejn

Naši hráči ale vyrazili s odvahou a odhodláním, už den předem vlakem (protože cestování ve skupině je přece větší zábava!). Po příjezdu je čekal společný trénink se Spartakem Kbely, který je hned naladil na sportovní atmosféru.

Pak následovala zasloužená večeře na doplnění sil – a co jiného než řízek s kečupem, brambory a limonáda? Poté už byl čas na odpočinek, protože první zápas začínal v 8:30.

Turnaj nezačal snadno. Prvním soupeřem byl silný tým Meteor Praha, jeden z hlavních favoritů. A co říci pár minut po úvodním hvizdu… jako by naši hráči byli ještě u snídaně. Proti rychlému a šikovnému soupeři, i přes velmi (velmi!) hlasité povzbuzování od Marcely, rozhodly chyby z nepozornosti. V závěru se přece jen podařilo vstřelit několik branek, ale utkání skončilo porážkou 3:7

Mezi zápasy měli trenéři možnost s týmem vše probrat, poukázat na chyby a poradit, jak se zlepšit – naši mladí fotbalisté naslouchali s různou mírou pozornosti. ?

Další dva zápasy měly podobný průběh. Začátky byly pomalejší, hráči spíše reagovali než tvořili hru, a výsledkem byly další dvě porážky. Přesto si děti udržely dobrou náladu, a to je to nejdůležitější.

Poslední utkání ve skupině už bylo jiné. Soupeř FK Junior Strakonice byl hratelnější, Spartak vedl téměř celý zápas, ale v závěru přišlo vyrovnání a konečný výsledek 2:2. I tak ale panovala spokojenost – získaný první bod byl odměnou za zlepšený výkon.

Turnaj se blížil ke konci a Spartak čekalo poslední utkání o 7. místo.

Tentokrát naši hráči vstoupili do zápasu s velkým nasazením. Díky důsledné hře získávali důležité míče a tlačili soupeře k chybám. Hráč s číslem 14, Eliáš Matějka – jeden z nejvýraznějších v týmu – předvedl svou rychlost a bojovnost. Po dlouhém úniku přes celé hřiště zakončil pěknou střelou k tyči. Fanoušci Spartaku propukli v nadšení! Zápas ale ještě neskončil a soupeř bojoval dál. Obrana tentokrát odolala a brankář přidal několik důležitých zákroků. V tomto zápase střelil Lukas Sengir a ve stejném okamžiku byl faulován soupeřův brankář a rozhodčí vyhodnotil - gol neplatí , ale přesto tým rozhodl že Lukasovi bude zapsán . V závěru Matyáš Šůs využil příznivého odrazu, prošel až k brankáři a zakončil nádherným lobem – jeho specialitou. Zazněl závěrečný hvizd a hráči mohli slavit první vítězství. Lepší pozdě než nikdy!

Marcela, která během celého turnaje neúnavně povzbuzovala a přišla téměř o hlas ?, si mohla s úsměvem říct, že veškeré úsilí stálo za to – a čest týmu byla zachráněna.

Po slavnostním vyhlášení si naši malí šampioni převzali zasloužené diplomy a odvážejí si krásné vzpomínky na tento nezapomenutelný zážitek.

Bravo Spartaku!  Hrdlořezy jdou, vždycky bojujou!

Jak řekl velký Nelson Mandela: „Nikdy neprohrávám. Buď vyhraju, nebo se poučím.“